Hon na Široka

Samotné akci předcházela organizační schůzka v šumperské čajovně, kde jsme se sešli s Drobkem, Aničkou a Ještěrkou, které se budou v nejbližší době podílet na založení pobočky SPJF v Olomouckém kraji. Setkání bylo milé, protože Ještěrka má vždycky co zajímavého říct, Aničku, se kterou spolupracuji na stránce do Bobří stopy jsem neviděl dva roky a o Drobkovi ani nemluvím.

Poté, co jsme domluvili první pobočkářskou schůzi na 11. dubna, vyrazili jsme už jen já a Drobek do Hrabenova. Uvítací výbor Mladých stromů si nás vyzvedl přímo na nádraží a uvedl nás do přepychové skautské klubovny, kde byl zařízen nocleh i krmě.

V 19 hodin začala samotná hra, jejíž pravidla byla prostá. Černá postava v bílé masce (Široko dle knihy Stínadla se bouří) prchala asi hodinu a půl ulicemi Hrabenova, než se nám ji podařilo dostihnout a obrat ji o hlavolam ježka v kleci.

Večer jsme pak v klubovně ještě dlouho hráli na kytaru, povídali si o klubech (přihlásil se nový 366. KBS Klokani, Ruda nad Moravou), pojídali kočky a prostě se bavili než přišlo ráno a s ním akční rozcvička na sněhu.

Po zvláště dramatické hře Demonstrace neboli Mraky jsme ještě vyrazili na krátkou návštěvu Hanušovic spojenou s propagací (do schránek jsme rozházeli přes 200 letáků o Bobří stopě) a pak už jen zamířili domů.

Vtipnou tečkou za víkendem byl můj nešťastný přestup v Zábřehu, při němž jsem nasedl do rychlíku, který projel Českou Třebovou a zastavil až v Pradubicích, kde jsem si musel koupit novou jízdenku a vrátit se přes Třebovou posledním vlakem až ve 21:42 domů. Nakonec mě to vyšlo dráž a o tři hodiny déle, než kdybych jel pohodlně přímým vlakem přes Brno.